Když má někdo efektivně podnikat, musí mít pochopitelně lidem v první řadě co nabídnout. A musí to být nabídka, která vzbudí zájem, tedy ona známá kvalita za rozumnou cenu. Nebo alespoň něco, co někdo chce mít, ač to oba zmíněné parametry nemá.
Jenže ani takovou nabídkou, která by lidi oslovila, to nemůže skončit. Někdy by to sice stačilo, ale někdy je to přece jenom málo. Třeba ve chvílích, kdy je záhodno nejen něco nabízet, ale svoji roli sehrává i to, kde je to nabízeno.
Chcete příklad? Co třeba špičková móda určená pro horních deset tisíc, která by se vyráběla a prodávala v zapadlé krejčovské dílně někde na okraji zapadlé vísky, o níž nikdo nikdy neslyšel? Co zdravá výživa distribuovaná ze skladu v nějakém místě známém svojí nevalnou ekologickou situací? A podobných příkladů by se dalo uvést! I kdyby byla zdejší nabídka skutečně taková, jaká je lidem žádána, leckoho by odradila. Na rozdíl od nabídky, u níž se uvádí firma sídlící takzvaně na dobré adrese.
Jenže kde takovou dobrou adresu vzít, když člověk sídlí někde docela jinde? Někdo takový si přece nebude jenom kvůli prestiži kupovat ještě jednu nemovitost, která by navíc kvůli tomu, že stojí na ideálním místě, lezla do peněz. Bylo by to zbytečné utrácení, na které podnikatel nemá. A i kdyby měl, kdo ví, zda by takový objekt sehnal, protože počet takových dokonalých objektů není neomezený.
A tak si podobný člověk pořizuje virtuální sídlo. Tedy místo, kde naoko sídlí, kam si může nechávat posílat poštu, kde mu někdo zařídí kontakt s klienty a podobně, kde však ve skutečnosti nepůsobí, nezabírá tu místo, a tudíž ani neplatí hříšné peníze. U něčeho jako virtuální sídlo cena a nejen cena plně vyhovují potřebám takového podnikatele. Toho, kdo se díky podobnému sídlu může klidně tvářit hogo fogo, i když ve skutečnosti podniká na místě, kterým se rozhodně solidní podnikatel chlubit nemůže.