Je samozřejmé, že pokud my lidé něco pijeme, vyhýbáme se i v případě té největší žízně tomu, co je zcela nepoživatelné. Co je jedovaté, leptavé nebo jinak skutečně nebo potenciálně smrtící. A když už nás někdo něčím takovým napojí, je z toho malér, jako v minulosti v případě rakouského ‚nemrznoucího‘ vína. Nebo po pozření něčeho takového okamžitě hledáme doktora nebo voláme záchranku. Ale je tu i něco dalšího, co bychom pít zřejmě neměli. A přesto to v nejednom případě pijeme, a to dokonce i tehdy, když nemáme žízeň. Jistě vás napadli alkoholici, ale ty v tomto okamžiku nemám na mysli.
Stejně jako tím nemyslím někoho, kdo je schopen pít i hodně eklhaft tekutiny jenom proto, že mu někdo nabulíkoval, že je to zdraví prospěšné. Pro tentokrát mám na mysli konzumenty toho, co se označovalo a označuje v křížovkách jako polynéský opojný nápoj. Tedy Kavu Kavu. Tato exotická rostlina se totiž v některých zemích využívá i k tomuto účelu. Prostě se tam z ní tradičně vyrábí Kava Kava drink, který dělá lidem zřejmě docela dobře. Jak už tomu u drog bývá. A protože jsme my lidé zvídaví nebo nepoučitelní, dochází ke stejnému počínání i u nás. Kava Kava tu sice neroste, ale koupit se dá.
A to snadno. Pouze s tím omezením, že není podle platné legislativy České republiky Kava Kava schválena jako potravina nebo výživový doplněk, takže se konzumovat nemá. A kdo si ji kupuje, kupuje si oficiálně něco do svých botanických sbírek. A pak s tím naloží jinak, než jak by s tím naložit měl. Kavu Kavu bychom tedy určitě konzumovat neměli. Ale vše nasvědčuje tomu, že si s tím moc hlavu nelámeme. Protože aspoň mně přijde dost podivné, kolik bychom u nás měli mít botaniků a jejich sbírek. A to hodně velkých sbírek této rostliny, po zpracování nevypadající ani nijak extra vábně. Protože že by se na tohle někdo jenom díval a probíral se tím? Tomu se mi jednoduše nechce věřit.